Chilli halloumi podle Nigelly a krásné svátky vám všem!

chilli halloumi

Tak zítra už to vypukne. Vánoce, myslím. U vás zítra, tady na ostrovech až v neděli. Moje druhé Vánoce v Anglii. Jasně, že mi chybí bývalý domov. Rodiče, kamarádi, brněnské vánoční trhy, sníh a vůbec. Ale teď jsem doma tady a krůta s křupavými brambory pečenými v husím sádle je skvělá, stejně jako trifle a mince pies a spousta dalších britských vánočních dobrot.

Co chci ale dneska říct. Během Vánoc většina z nás jí... no, ne úplně podle zásad zdravé výživy. A taky ta spousta příprav a vaření a pečení a všeho. Zkrátka, někdy se hodí nějaká pikantní rychlovka. Což?

Tenhle recept, byť pochází právě z Anglie, jsem objevila a vařila už před lety v ČR. Inspirací byla jedna ze starších kuchařek Nigelly Lawson – kdybyste mě zabili, nevím která. Zkuste to! Je to rychlé, je to pálivé, sladké a kyselé, vrže to a je to veliká dobrota.

CHILLI HALLOUMI

2 balení sýra halloumi

šťáva z 1 limetky

cca 2 lžičky medu

2 menší červené chilli papričky, semínka odstraněná a dužina drobně nakrájená

olivový olej

V malém kastrůlku si smícháme limetkovou šťávu, med a chilli, přivedeme k varu a necháme mírně probublat asi 3 minuty, až směs lehce zhoustne. Ochutnáme, případně přidáme med nebo limetku. Mezitím si každý sýr nakrájíme na pět silnějších plátků a opečeme z obou stran do zlatohněda na horké nepřilnavé pánvi. Jen tak nasucho, olej netřeba! Naskládáme na talíř, polijeme chilli omáčkou a pokapeme olivovým olejem. Čerstvá bagetka, možná něco zeleného listí k tomu a rychlá mezisvátečení večeře je na světě!

Krásné svátky, ať už je prožíváte kdekoli. Důležité je jen, aby vám bylo skvěle.

Carbonara aneb Prosimvás, šunku a smetanu ne!

spaghetti carbonara

Miluju italskou kuchyni. Už léta letoucí – začala jsem s italštinou, když mi bylo šestnáct, a od té doby strávila v Itálii spoustu času. Mám pro ni zkrátka slabost, a o to hůř snáším, když někdo przní její úžasnou kuchyni.

Tak třeba spaghetti carbonara. Určitě jste o nich slyšeli a věřím, že většina z vás i ochutnali, případně sami připravují. Ono je totiž rozhodně o co stát! Patří mei ty úplně nejklasičtější těstovinové pokrmy z oblasti Lazio, což je okolí Říma. Původ názvu není zcela jasný, ale mně se docela líbí verze, že pochází od slova carbone neboli uhlí proto, že díky množství pepře jídlo vypadá jako posypané uhelným prachem. Pokud máte tušení, co do správné carbonary patří, jistě pochopíte moje zděšsení, když jsem zjistila, že Angličané si pod tímto pojmem představují špagety ve smetanové omáčce se šunkou. Aaaarrrghh!!! Do carbonary nepatří ani jedno, ani druhé. Je to vynikající, jednoduché a rychlé jídlo, které stojí a padá na kvalitních surovinách a pár věcech, na které si je třeba dát pozor během přípravy. Seznamte se, prosím...

SPAGHETTI CARBONARA (2 porce)

220 g špaget (doporučuji např. značku De Checco)

2 čerstvá kvalitní vejce + 1 žloutek navíc

125 g pancetty na kostičky

olivový olej

cca 80 g jemně strouhaného parmezánu nebo pecorina, já dávám ideálně směs obojího

sůl

pepř

Aspoň půl hodiny před přípravou si z lednice vyndáme vejce a sýr – je nezbytné, aby byly pokojové teploty. Poté metličkou prošleháme vejce, žloutek, sýr, čerstvě mletý pepř a trochu soli – nepřehnat, sýr je slaný, hlavně pokud použijete pecorino! Ve velké pánvi si na trošce oleje opečeme pancettu do červena a mezitím taky uvaříme těstoviny dle návodu – obyčejně potřebují cca 10 minut v řádně osolené vodě. Scedíme a přidáme do pánve s pancettou, pořádně promícháme a stáhneme z ohně. Tohle je důležité: pánev nesmí být příliš horká, jinak místo carbonary budeme mít míchaná vejce. Vlijeme vaječnou směs a pořádně promícháme tak, aby všechny špagety byly obalené ve směsi. Pokud jste vystihli správnou teplotu, vejce se uvaří teplem ze špaget a slaniny a vytvoří krásně krémovou, lesklou omáčku. Kdyby se vám zdálo, že omáčka nehoustne ani po delším míchání, můžete pánev vrátit na oheň, ale jen ten nejmírnější, co lze! A míchat a míchat, dokud špagety nejsou lesklé a krémové přibližně jako na obrázku.

Rozdělte na nahřáté talíře, pomelte na ně spoustu pepře, k tomu třeba skleničku bílého...

Děláme je minimálně jednou měsíčně, spíš i častěji. Až se vám poprvé povedou, jistě pochopíte proč.

Sýrově křupavá exploze na vašem talíři. Dvousýrový toast

dvousýrový toast

Dnes začnu otázkou. Když přijdete večer domů hladoví, unavení, popřípadě v nedobré náladě... co si obvykle uděláte k jídlu?

U mě vítězí toast. Je rychlý, variabilní, suroviny mám obvykle doma, horký, voňavý... zkrátka to, čemu se říká comfort food. Nejjednodušší verze je asi toast se sýrem. Potřebujeme recept? Těžko. Ale mám tu pro vás pár vychytávek, které pozvednou tohle totálně obyčejné jídlo na velkou dobrotu. Dvě barvy sýrů, dvě struktury! Inspirovala jsem se u mistra Olivera. Pokud by ho někdo neznal, o čemž pochybuju. Nejsem jeho nekritický obdivovatel, ale zásluh má dost. Přiměl Brity přemýšlet o jídle, a některé dostal i do kuchyně. A to se cení! 

DVOUSÝROVÝ TOAST

bílý chleba, na plátky (klidně veka nebo hutnější toastový)

směs hrubě strouhaného světlého a červeného sýra (používám náš oblíbený vintage cheddar + třeba red leicester, mívají ho v Lidlu)

změklé máslo

kajenský pepř nebo chilli

Obě strany všech krajíců pomažeme velmi tence máslem. Na polovinu z nich rozdělíme dvě třetiny sýrové směsi. Přikryjeme zbylým chlebem, přitiskneme k sobě a opékáme na nepřilnavé pánvi zhruba tři minuty po každé straně do zlatohněda. A teď to kouzlo! Toasty opatrně vyndáme z pánve. Polovinu zbylého sýra nasypeme do pánve tak, aby zhruba kopíroval tvar krajíců. Na sýr dáme zpět chleby a posypeme zbytkem sýra a kajenským pepřem. Obracečkou přitlačíme k pánvi, aby se sýr hezky opekl. Opatrně obrátíme a provedeme totéž s druhou stranou. Hotovo! Vyndáme z pánve, necháme minutku zchladnout a pustíme se do nich. Pokud máme velké krajíce, překrojíme napůl, budou se líp jíst. Dáme si k nim, co máme rádi – kečup, sterilovanou okurku, nakládanou zeleninu, čerstvou zeleninu… fantazii se meze nekladou.

Právě jsme si udělali dokonalé toasty s horkým rozpuštěným sýrem uvnitř a neodolatelně křupavou sýrovou krustou na povrchu. Ráj na zemi!

Zapečené těstoviny se sýrem AKA mac & cheese

mac & cheese

Možná tohle jídlo máte spojené s Amerikou. Jasně, tam ho milují ve velkém, ale původ má v Anglii. Zní to neuvěřitelně, ale první zmínky o těstovinách zapečených se sýrem pochází z anglické kuchařské knihy ze čtrnáctého století! Pak během historie mizely a zase se objevovaly, ale fakt je, že v posledních letech mac & cheese zažívá opět své chvíle slávy. A právem! Nebudeme si namlouvat, že se jedná o něco extra zdravého, že. Ale ta dobrota! No řekněte sami... znáte někoho, kdo by neměl rád těstoviny se sýrem? A to ještě s horkým, do zlatova zapečeným?

Jako u většiny takhle profláknutých jídel, i zde má každý „ten svůj“ recept, na který si nedá sáhnout. Moje nejoblíbenější verze je právě tahle:

MAC & CHEESE (2 porce)

200 g krátkých těstovin (používám penne nebo fusilli)

35 g másla + další na vymazání

25 g hladké mouky

450 ml mléka

muškátový oříšek

sůl a pepř

1 lžička hořčice (nejlépe anglické, popř. dijonské)

50 g strouhaného čedaru (čím starší, tím výraznější chuť – zařiďte se podle toho)

čerstvá strouhanka z 1-2 plátků toastového chleba (nejrychleji zpracujete v robotu)

strouhaný parmezán

hrst cherry rajčat, rozpůlených

Těstoviny uvaříme al dente podle návodu na obalu - mělo by to trvat cca 10 minut. Scedíme, propláchneme studenou vodou, abychom zastavili proces vaření, a necháme odkapat. Rozpustíme si 25 g másla, přidáme mouku a uděláme světlou jíšku. Postupně za stálého míchání vlijeme mléko a vaříme, dokud nemáme hustou omáčku. Přidáme hořčici, čedar, muškát, sůl a pepř a promícháme dohladka. Doporučuju ochutit výrazněji, než jste zvyklí – omáčka bude dochucovat i nepříliš výrazné těstoviny. Předehřejeme troubu na gril. Zapékací misku vymažeme máslem a přemístíme do ní těsoviny dobře promíchané s omáčkou. Rozpustíme zbylých 10 g másla, necháme lehce zchladnout a smícháme se strouhankou a parmezánem. Touto směsí posypeme těstoviny a nakonec přidáme rajčata řezem nahoru. Grilujeme cca 10 minut nebo dokud jídlo nemá krásně zlatou barvu. Hotovo! Lehký zelený salát s pikantním chilli dresinkem je moje první volba pro přílohu.

Poznámka na závěr: ony to vlastně žádné makarony, tj. dlouhé duté těstoviny s kulatým řezem, nejsou, žejo. Nenechte se zmást! V anglicky mluvících zemích se tenhle výraz běžně používá pro krátké těstoviny všech možných tvarů.

Máte rádi mac? A možná i cheese?

Co může být angličtějšího než... okurkový sendvič se sýrem!

okurkový sendvič se sýrem

Tak tohle je snad to nejtypičtější anglické jídlo, které si dokážeme představit. Všichni asi máme v hlavě ten obrázek skupinky elegantně oblečených dam, popíjejících odpolední čaj a přikusujících právě okurkové sendviče.

Na začátek něco málo z historie. Původ tohoto pokrmu se klade do viktoriánské éry a původně šlo skutečně o zákusek k čaji. Sendviče byly tvořeny extra tenkými plátky chleba, většinou bílého, pomazanými máslem a proloženými plátky okurek. Kůrky se zásadně okrajovaly a sendviče se pak krájely na elegantní trojúhelníčky.

Jako drobnost k čaji super! My ale chceme něco vydatnějšího. Možná víte, že většina lidí v Anglii považuje za hlavní jídlo dne večeři. K obědu se tedy obvykle jedí právě sendviče s různými náplněmi, případně miska polévky nebo salát. Musím říct, že jsem se trochu bála, jak si na tenhle "obrácený" režim zvyknu, ale nakonec to šlo úplně hladce. Večeříme v sedm, takže do chvíle, kdy je čas na spaní, uplyne hezkých pár hodin.

Teď už ale zpět k sendvičům. K obědu by nás chleba a okurka nejspíš nezasytily, tudiž se začal hojně přidávat sýr. V anglické verzi typicky čedar, v Americe mají zase v oblibě krémový čerstvý sýr typu žervé. Zkusila jsem obojí, s všelijakým kořením i bez, a tato dvousýrová verze se stala mým favoritem.

OKURKOVÝ SENDVIČ S DVOJÍM SÝREM

toastový chléb

změklé máslo

čerstvý sýr typu žervé

nahrubo strouhaný čedar, čím vyzrálejší, tím lepší (používám Extra mature)

sůl, pepř

salátová okurka

Začneme okurkou. V klasické verzi se loupe, já, pokud není stará nebo nějak poškozená, ji mám radši se slupkou. Přinejmenším dodá světlým sendvičům trochu barvy... Omyjeme ji, nakrájíme na velmi tenké plátky, posolíme a dáme do síta okapat, ideálně aspoň na půl hodiny. Z plátků toastového chleba okrájíme kůrky (na fotce je speciální tenký sendvičový chléb bez kůrek, ale nejsem si jistá, jestli se v ČR vyskytuje – spíš ne) a co nejtenčeji je namažeme máslem. To zabrání vlhnutí sendvičů. Dále polovinu krajíců namažeme i čerstvým sýrem – to už trochu více, opepříme a poklademe plátky okurek, které předem ještě osušíme papírovou utěrkou. Nahoru nasypeme trochu čedaru, přiklopíme zbylými plátky chleba máslem dolů, trochu přitiskneme a máme hotovo! Můžeme ještě překrojit na trojúhelníky, a že čaj s mlékem je k nim téměř povinnost, netřeba ani dodávat.

První psaní o tom, jak pozvednout kus bagety na velkou dobrotu

garlic bread - česnekové toasty se sýrem

Tak pořád dumám, čím začít. Asi od začátku, neboli od jedné z nejjednodušších věcí, která ale, pokud se jí věnuje trocha zasloužené péče, dokáže divy.

Toto je garlic bread. Tady v UK velmi populární věc, která se pojídá ke kdečemu, především pak k těstovinám. Trošku to nedává smysl, škroby v těstovinách, škroby v chlebu, no ale oni vlastně i ti Italové ke své pastě jedí chleba… Mám pocit, že nejlíp funguje s lehčími těstovinami typu arrabbiata než s něčím těžším smetanovým.

Garlic bread se tady, jako vlastně skoro všechno, prodává už hotový. Nemusím vám vysvětlovat, jaký rozdíl je mezi ním a tím, co si uděláte sami doma. A navíc… ten sýr! Klasická verze je totiž opravdu jen chleba potřený česnekovým máslem, který se zapeče v troubě. Ale tohle je tak dobré, že prostě nedokážete přestat jíst. No schválně…

ČESNEKOVÉ TOASTY SE SÝREM

1 střední bageta, ideálně den stará

110 g změklého másla

1 drcený stroužek česneku

½  lžičky soli (nejlépe vločkové nebo hrubší mořské, bude krásně křupat)

½ lžičky sušeného oregana

špetka chilli (podle chuti)

pár kapek citronové šťávy

2 lžíce najemno nastrouhaného parmezánu (Grana Padano funguje taky)

jemně sekaná hladkolistá petrželka

V misce smícháme všechny suroviny kromě bagety (překvapivé, což?) a petrželky. Předehřejeme troubu na 180°C. Nakrájíme bagetu na silnější plátky – cca 2 cm – a potřeme máslovo-česnekovou směsí. Rozložíme na plech s pečícím papírem a do trouby s nimi. Budou potřebovat asi 6 – 8 minut, než krásně zezlátnou. Vyndáme tu krásu, posypeme petrželkou a hurá na ně!

Něco navíc: pokud vám nějaké máslo zbyde, vmíchejte do něj petrželku a zmrazte na příště. Kousek bylinkového másla třeba na grilovaném kuřecím mase chutná božsky!