sobota 12. listopadu 2016

Perfektní rýže, která se nedá zkazit. Komu se to přecejen povede, nechť se ozve :-)

perfektní rýže

Rýže, drahouškové! Nikoho asi nepřekvapí, že se v Anglii jí rýže, stejně jako u nás. S jejich zálibou v indické a čínské kuchyni by to ani jinak nešlo.

Musím vám k té rýži něco říct.Ach jo.

Myslím, že mi vaření docela jde. Začala jsem někdy kolem 13 let, což už je… děsivě moc let zpátky. Vařím všechno možné, hltám inspiraci z celého světa. O to méně uvěřitelné je, že do loňského roku existovalo jídlo, které se mi NIKDY nedařilo. Ano, tušíte správně. Rýže. Pitomá rýže, kterou zvládně každej! Jsem si říkala. A ono ne a ne. Moje máma třeba dělá skvělou rýži, která se vždycky povede. A – já nevím, ale v tom snad musí být nějaká magie – byť jsem to mnohokrát zkoušela PŘESNĚ podle jejích instrukcí, moje rýže byla vždycky buď tvrdá nebo rozblemcaná nebo připálená, případně všechno dohromady.

A pak přišel ten den. Nedlouho po tom, co jsem potkala svého Angličana, jsme tak stáli v mé kuchyni, já jsem se chystala vařit něco s rýží a on že zná blbuvzdornou metodu, která vždycky funguje a rýže je skvělá. No tak se předveď, chlapče! Předvedl. Od té doby jsem rýži jinak nevařila, a moje kuchyňská noční můra je pryč.

Takže – většina z vás s rýží asi nemá problém. Pokud je ale na tom někdo jako já, může se mu dnešní tip hodit. Protože to, co dávám do placu, je prostě


PERFEKTNÍ RÝŽE (2 porce)


200 ml rýže – nejlépe basmati
400 ml vody
špetka soli
půl lžičky oleje

Odměříme vodu a v rychlovarné konvici přivedeme k varu. Mezitím dáme rýži, olej a sůl do hrnce s nepřilnavým povrchem a mícháme asi minutu na prudkém ohni. Potřebujeme získat velmi horkou, ale ne ještě zbarvenou rýži. Pak stáhneme plamen na minimum, přilijeme vařící vodu, rychle zamícháme a přikryjeme pokličkou. Nastavíme budík na 20 minut a můžeme se zatím věnovat, čemu chceme. Rozhodně neotvírat a nemíchat! Poté vypneme, sundáme pokličku, necháme odejít páru, načechráme vidličkou a máme naprosto dokonalou rýži.

Kdo nevěří, ať to vaří!

PS: Pokud vám nějaká zbyde, však vy už víte, co s ní .


pátek 4. listopadu 2016

Sýrově křupavá exploze na vašem talíři. Dvousýrový toast

dvousýrový toast


Dnes začnu otázkou. Když přijdete večer domů hladoví, unavení, popřípadě v nedobré náladě... co si obvykle uděláte k jídlu?

U mě vítězí toast. Je rychlý, variabilní, suroviny mám obvykle doma, horký, voňavý... zkrátka to, čemu se říká comfort food. Nejjednodušší verze je asi toast se sýrem. Potřebujeme recept? Těžko. Ale mám tu pro vás pár vychytávek, které pozvednou tohle totálně obyčejné jídlo na velkou dobrotu. Dvě barvy sýrů, dvě struktury! Inspirovala jsem se u mistra Olivera. Pokud by ho někdo neznal, o čemž pochybuju. Nejsem jeho nekritický obdivovatel, ale zásluh má dost. Přiměl Brity přemýšlet o jídle, a některé dostal i do kuchyně. A to se cení! 

DVOUSÝROVÝ TOAST


bílý chleba, na plátky (klidně veka nebo hutnější toastový)
směs hrubě strouhaného světlého a červeného sýra (používám náš oblíbený vintage cheddar + třeba red leicester, mívají ho v Lidlu)
změklé máslo
kajenský pepř nebo chilli

Obě strany všech krajíců pomažeme velmi tence máslem. Na polovinu z nich rozdělíme dvě třetiny sýrové směsi. Přikryjeme zbylým chlebem, přitiskneme k sobě a opékáme na nepřilnavé pánvi zhruba tři minuty po každé straně do zlatohněda. A teď to kouzlo! Toasty opatrně vyndáme z pánve. Polovinu zbylého sýra nasypeme do pánve tak, aby zhruba kopíroval tvar krajíců. Na sýr dáme zpět chleby a posypeme zbytkem sýra a kajenským pepřem. Obracečkou přitlačíme k pánvi, aby se sýr hezky opekl. Opatrně obrátíme a provedeme totéž s druhou stranou. Hotovo! Vyndáme z pánve, necháme minutku zchladnout a pustíme se do nich. Pokud máme velké krajíce, překrojíme napůl, budou se líp jíst. Dáme si k nim, co máme rádi – kečup, sterilovanou okurku, nakládanou zeleninu, čerstvou zeleninu… fantazii se meze nekladou.

Právě jsme si udělali dokonalé toasty s horkým rozpuštěným sýrem uvnitř a neodolatelně křupavou sýrovou krustou na povrchu. Ráj na zemi!


úterý 1. listopadu 2016

Nejlepší horká čokoláda, jakou jste kdy pili. Co k tomu dodat?

nejlepší horká čokoláda

Ano a na tom prosím trvám: nejlepší horká čokoláda, jakou znám. A že jsem jich vyzkoušela hodně!

Anglie je zaplavená podniky jako Starbucks, Costa Coffee a jim podobnými. Samozřejmě čajová tradice je tady pořád živá, ale mám pocit, že čaj je spíš spojován s něčím, co si dáme doma, zatímco káva se pije venku. No a kdo kávu nemusí, dá si co? Jasně, horkou čokoládu. Teď začíná přesně ta pravá sezóna – šedivo, vlezlo, chladno, deštivo. Horká čokoláda vás potěší na těle i na duchu, ale musí stát zato! O práškových směsích zalitých vodou se to tak úplně říct nedá, žejo.

Co s tím? Šup do obchodu, a večer se můžete pustit do výroby téhle dobroty. Víc než čtvrthodinku to nezabere, a litovat nebudete!



NEJLEPŠÍ HORKÁ ČOKOLÁDA (2 porce)



mléko

smetana ke šlehání

70 g hořké čokolády (kupuju v Lidlu, v ČR i tady. Je skvělá a levná!)

třtinový cukr

½ lžičky vanilkové pasty nebo extraktu

rum nebo amaretto nebo co máte rádi

koření – jeden druh nebo směs (např. skořice, badyán, chilli, koření do perníku, garam masala… nebojte se experimentovat!)


Vezmeme dva hrnky (spíš menší, čokoláda je dost sytá) a do jednoho odměříme mléko a do druhého smetanu. Nedáváme je plné – potřebujeme místo na další suroviny. Přelijeme obojí do kastrolu a přidáme nalámanou čokoládu, trochu cukru podle chuti, vanilku a koření, které máme nejradši. Pomalu směs zahříváme a mícháme metličkou, až je vše krásně spojené, hladké a těsně pod bodem varu. Do hrnků si nalijeme trošku likéru (samozřejmě pro děti a abstinenty vynecháme) a rozdělíme do nich horkou čokoládu.

Chutná jako rozpuštěné rumové pralinky, a ještě s perníkovou příchutí. Jo a pozor. Vyvolává závislost!